Lesní mysl

Jen Ty, příroda a Tvá mysl

"To, co mě celý život provází. Kam se uchyluji, když potřebuji zklidnit a relaxovat. Kde si nejvíc povídám sama se sebou. A bez čeho jsem nervózní a ve stresu, když tam dlouho nejsem... je PŘÍRODA. To je můj chrám. Moje svatyně, kde můžu být jen sama sebou. A nabrat zpět ztracenou energii. 

Lesní mysl mě okouzlila na první vyzkoušení. Jde o jednoduchá a krátká cvičení, která mohu dělat kdykoliv a kdekoliv v přírodě. Začala jsem ještě více vnímat přírodu, své smysly, maličkosti kolem mě. I sama sebe. A to chci naučit i své klienty. Zastavit se, uvolnit se a pustit přírodu k sobě. Otevřít jí svojí hlavu, svou mysl a nechat ji čarovat."                     Veronika Peterková, instruktorka Lesní mysli


Ptáš se, co je Lesní mysl?

Lesní mysl je o zklidnění, vydechnutí, nadechnutí, urovnání myšlenek, tréninku přítomnosti, vnímání nejen mysli, ale i pocitů, těla. To vše za asistence přírody s jejími zklidňujícími, relaxačními i energetickými účinky.

Jednoduchá, krátká cvičení tohoto konceptu jsou nástroje vedoucí k tréninku ŽIVOTNÍ ROVNOVÁHY. Jsou to cvičení především nefyzického charakteru umožňující trénovat například: sebepéči, nadhled, schopnost hledat v životě to dobré, ztišení  a relaxaci, bytí v přítomnosti, umění klást si otázky a hledání odpovědí.


Lesní mysl v našich luzích a hájích šíří Martina Holcová (lesnimysl.cz). Zakladatelkou je pak Sirpa Arvonen, finská nositelka myšlenky Lesní mysli (Forestmind - Metsamieli).


Reference

Jak vidí Lesní mysl naši klienti?

Karolína

fitness trenérka

"Ochutnávku Lesní mysli mohu doporučit všem, kteří se chtějí zastavit v přírodě, pořádně se nadechnout, nasávat les všemi smysly a zároveň načerpat energii. Verča je skvělá průvodkyně a moc jsem ocenila i její rady fyzioterapeutky na bolavé chodidlo. Chůze na boso po mechu byla úplný balzám! Dvě a půl hodinky uteklo jako voda a jsem ráda, že jsem získala nový (detailnější) pohled do lesního království..."

Jsme součástí sítě instruktorů Lesní mysli

Les

Ten tu byl, je a bude. Táhne mě k sobě. Chci být mezi stromy a schovat se v něm. Mrholí. No a? Listy stromů kapky zachytí. A mokrý les... To je intenzita. Barev, vůně, zvuků. Vstupuji do lesa s tajemným očekáváním. Zhluboka se nadechnu a užasnu. Cítím listí, houby, dřevo. Cítím taky štěstí, to uvnitř sebe. Jdu po cestě - dál od silnice. A rozhlížím se. Co pár metrů to jiná scenérie lesa. Zkouším se zaměřit na detaily, vnímám jen přírodu, hlava se mi čistí od jiných myšlenek.

Už nechci být na cestě. Musím z ní pryč, mezi stromy. Nechám se unášet, kam mě to táhne. Zastavím na mechové mýtince. Je to tu nádherné. Tak tajemné a při tom přátelské. Opřu se zády o strom a zavřu oči. To ticho. Ta vůně... A zvuk padajících kapek. Cítím klid. Čas se zastavil. Jsem tu jen já a les. Soustředím se na své smysly a svůj dech. Otevřu oči a vidím koruny stromů. Cítím se tak malá a při tom chráněná. Sklopím zrak pokorou k zemi. Mech. Je nádherný... Musím se ho dotknout, prozkoumat ho hmatem a očima. Mám touhu si do něj lehnout a nechat se hýčkat. Ale ne. Zabrzdím se. Mám k mechu úctu. Každý je jiný a každý nádherný, je to úžasný výtvor přírody...

Mám pocit, že se čas zastavil. Chtěla bych tu být věčně. Ale nemůžu. Život tam venku mě volá. Nechce se mi. Pomalu se šourám zpět na cestu. Na cestu života. Ale není mi smutno. Jsem šťastná. Protože les mě zklidnil. Dodal mi energii, klid a jistotu. A vím že tu pro mě bude zase příště... Až ho budu potřebovat. Vycházím z lesa a usmívám se. Ať už tam venku na mě čeká cokoliv, vím že to s klidem zvládnu. Nejsem na to sama... 

Energie lesa je v mé duši se mnou.